Počátky knihovnictví v Rychnově nad Kněžnou

První větší knihovna v Rychnově vznikla počátkem 17. století. Byla to šlechtická knihovna rychnovského rodu Kolowratů. Nejvíce knih nashromáždil František Kolowrat (1620-1700), hejtman markrabství moravského a rakouský vyjednavač mezi Polskem a Švédskem o mír v Olivě 1660, stavebník rychnovského zámku. Zvláštní uzavřenou kapitolu v dějinách rychnovské knihovny tvoří velká a slavná bibliotéka nadaného státníka a českého vlastence, zakladatele pražského Národního musea, rakouského ministra vnitra a Metternichova protivníka Františka Antonína Kolowrata Libštejnského (1788 – 1861). Když tuto knihovnu F. A. Kolowrat roku 1861 odkázal Národnímu muzeu v Praze, čítala 35000 svazků. Tyto darované knihy tam jsou ve fondech knihovny dodnes, označené na titulech cinobrovými otisky malého kovového razítka „Kolowrat“. V Rychnově zbylo jen několik rukopisných státovědeckých statistik, krásně vázaných a kaligrafovaných k ministrově potřebě a 17 svazků speciálních katalogů jednotlivých oborů darované knihovny. Darované knihy nahradili během století tři členové z větve Kolowratů Krakovských, kteří zdědili Rychnov po vymřelé větvi Libštejnské. Zdeněk Kolowrat (1836 - 1892), vlastenec a přítel básníků a učenců, byl sám plodný český dramatický spisovatel, jehož knihovna, jak je dodnes vcelku uchovaná, poskytuje průřez českým písemnictvím 19. století. Zvláštní přitažlivosti dodávají jí některé knihy z majetku J. E. Wocela, Gustava Pflegra Moravského, Josefa Durdíka, Emanuela Bozděcha, Václava Šolce aj. V r. 2001 obsahovala knihovna 12275 svazků a svojí velikostí se řadila na 4. místo v Čechách.

Knihovna gymnázia 1714 - 1978

Piaristické gymnázium mělo svoji knihovnu, nejprve profesorskou, později i žákovskou. Fond gymnazijní knihovny byl v r. 1978 převeden do Okresního archivu. I přes požáry, které gymnázium postihly, je fond uložený v archivu zachovalý. V archiváliích gymnázia studovali mnozí profesoři a historici města, např. Tomáš Kouřil, Antonín Svoboda, Augustin Sedláček a další.

Občanská beseda 1868 - 1921

28. března 1868 byla založena Občanská beseda a v r. 1871 na návrh prof. Černého byla založena její knihovna. Hrabě Hanuš věnoval k tomu účelu 100 zl., Dr. Hausman 50 zl. A i jiní přispěli knihami nebo peněžitými dary. Dr. Toman daroval Naučný slovník, do něhož mohl v besedě kdokoli zdarma nahlédnouti.. R. 1894 utrpěla beseda velké ztráty. Nejčinnější člen prof. Vycpálek a odborný učitel K. Diviš odstěhovali se z Rychnova. Prof. Vycpálek byl za své veliké zásluhy o rozvoj spolku jmenován čestným členem. I po svém odchodu zůstal horlivým příznivcem besedy a nemálo byl jí nápomocen, když 3. srpna na národopisné výstavě v Praze representovala se besedním večerem. Občanská záložna vystavěla Národní dům a beseda se do něho přestěhovala. V r. 1902 byla knihovna umístěna v šatně, byl pořízen nový knihovní řád, členům půjčovány knihy do měsíce zdarma a horlivým knihovníkem zvěrolékařem L. Stožickým sepsán seznam knih. Za 1. světové války nebyla Občanská beseda činná.

Řemeslnická beseda 1880 - 1921

Druhým významným spolkem, který měl význam pro založení budoucí veřejné knihovny, byl spolek Řemeslnická beseda. V r. 1880 byla na návrh Fr. Krčmáře v ní zřízena knihovna. Knihy se sbíraly u dobrodinců. R. 1882 stará se beseda o založení školy pokračovací a pořizuje učňům 50 čítanek. Toho roku stěhuje se beseda s hostinským Jelínkem k Labuti, kde místnosti předsedovi zábavního výboru Pavlištovi zdají se z počátku tuze veliké. Knihovníkem byl zvolen V. Fink a ten si vzal knihy do svého krupařského krámu. Z knihy týdně vybíral 2 kr. a z toho výtěžku kupoval, jak mu bylo vytýkáno, povídky pro mládež i literaturu krvavou. V r. 1886 se knihovna stěhuje do místností besedních. Tak beseda prospívala až do války světové. Dosavadní majitel r. 1918 hostinec i se sálem prodal. Od té doby sdílela Řemeslnická beseda společnou místnost s Občanskou besedou v Národním domě.

Havlíčkova veřejná knihovna a čítárna 1921 - 1937

Po vzniku samostatné ČSR došlo i na reorganizaci knihovnictví. 5. listopadu 1919 byl vládou schválen knihovnický zákon. Na základě tohoto prvního knihovnického zákona vznikla v Československu jedna z nejhustších sítí veřejných knihoven na světě. Zákon nařizoval obcím zřídit a. V Rychnově byla knihovna zřízena sloučením zápůjčních knihoven Občanské besedy (2420 svazků), Řemeslnické besedy (1267), soukromé knihovny knihkupce K. Rathouského (312), darem Dr. Kouřila získány 242 knihy a od odborů strojmistrů a zřízenců textilních 113 knih. Otevřena byla v listopadu 1921 a nazvána knihovnou Havlíčkovou. Umístěna byla v dolních místnostech Národního domu. Půjčováno v ní dvakrát v týdnu. Knihovníkem jmenován profesor Eduard Weis, jenž se o veřejnou knihovnu nejvíce zasloužil. Obec dávala na knihovnu 3000 Kč ročně a městská spořitelna 1000 Kč, r. 1921 věnovala jí ochotnická jednota Tyl 500 a Družina legionářů 100 Kč. Počátkem roku 1921 při knihovně byla zřízena veřejná čítárna časopisů, která byla otevřena denně od 5 do 8 hodin večer. V čítárně se četlo 28 revuí a 30 deníků a týdeníků.

Válečná léta 1939 - 1945

19. prosince 1939 byla správa veřejné čítárny vyzvána na základě anonymního udání okresním úřadem, aby ihned odstranila obrazy a bustu presidenta T. G. Masaryka. Nařízení bylo vyhověno. Knihovna v těchto letech sice fungovala, ale mnoho knih bylo zničeno, a knihovna s čítárnou se musela přestěhovat do nevyhovujících prostor radnice. 23. března 1940 byly rozeslány všem veřejným knihovnám a žákovským školním knihovnám oběžníky o zabavení veškeré literatury komunistické; v dubnu pak byly zabavovány knihy s obsahem legionářským. Ze všech veřejných knihoven a z knihkupectví vyloučeny v srpnu všechny knihy anglických a francouzských autorů, pokud neuplynulo od jejich smrti aspoň 50 let. Tyto knihy nebyly však úřadům odváděny, ale jen vyřazovány z prodeje nebo půjčování. Knihy židovských autorů byly odvedeny okresnímu hejtmanství a zničeny ve stoupách. Podle vyhlášky okresního úřadu v Rychnově n. Kn. (září 1941) se v zájmu veřejném zakazuje Židům přístup do veřejných knihoven, jakož i vypůjčování knih.

Eduard Weis, kronikář a knihovník, píše v r. 1942 toto: Veřejná knihovna pozbyla již zásahy režimu aktivistů i okupantů 1019 svazků domácí i cizí belletrie. Všechna bývalá razítka, na kterých byl heraldický znak českého lva, bylo nařízeno dát za mříže nového razítka, a orazítkovat teď všechny svazky znovu, německo-česky. Nacisté jsou až pitomě důkladní, hledajíce kde jakou starou českou plíseň, která by mohla nahlodat žulové základy tisíciletého budoucího Reichu: Každičké „č“ v bývalém označení čs. měny (Kč) nařízeno pečlivě u všech cen v inventářích sbírek vyškrtat! Quem Deus perdere vult, dementat prius (Koho chce Bůh zahubit, toho napřed zbaví rozumu); podle tohoto přísloví je tedy osud hákoušů i jejich aktivistických protektorátních pinčlů zpečetěn.

Rychnovská knihovna 1945 - 1989

Po skončení války dochází paradoxně opět k postupnému pustošení knihovního fondu, probíhaly další čistky. Knihovním inspektorem byly v dubnu vyřazeny všechny knihy Pittnerové, A. Dostála, B. Brodského aj., protože jejich obsah neodpovídal duchu nové doby. Později byly vyřazeny i knihy Vrbovy, J. Mária, všechny romány amerického dobrodružného obsahu. V r. 1949 se vzdal dosavadní knihovník E. Weis své funkce, kterou zastával plných 28 let. Do původních prostor Národního domu se knihovna přestěhovala v roce 1950, čítárna až v roce 1955. V r. 1951 se knihovna již nejmenuje Havlíčkova, ale Okresní lidová knihovna doplňovací. Jak napovídá název, knihovna vytvořila zvláštní doplňovací oddělení, ze kterého se tvořily soubory a půjčovalyí se do vesnických knihoven v nejbližším okolí. V roce 1952 byl pořízen lístkový jmenný seznam autorů, zavedeny knižní lístky, všechny knihy byly přebaleny. Půjčovní místnost byla rozšířena vybouráním příčné stěny a vybavena novými kovovými regály. Knihovna získala čestné uznání ONV. V r. 1953 byly vyřazovány knihy nesplňující představy o socialistické četbě. Směr vývoje ve státě se projevoval i na knižní produkci, v šedesátých letech dochází k oživení nakladatelské činnosti, v sedmdesátých letech k útlumu. Občané města si však na svoji knihovnu zvykli, vždyť ve městě v té době fungovalo pouze kino a Národní dům (od r. 1953 Dům osvěty, pak Jednotný závodní klub pracujících). Knihovna se stala oblíbenou institucí, která umožňovala alespoň zdánlivě možnost výběru a vlastní volby. 9. července 1959 byl schválen zákon o jednotné soustavě knihoven. Okresní knihovna se stala metodickým střediskem pro všechny knihovny v rychnovském okrese.

V dalších letech se prováděly povinné prověrky knižního fondu, závodních a školních knihoven. Pro dobrovolné knihovníky se pořádala školení o správné knihovnické technice, doplňování knižních fondů a práci s naučnou literaturou. V roce 1972 vydala Státní knihovna ČSR v Praze směrnici Literatura závadného politicko-ideového a protistátního charakteru - (schválena Ministerstvem kultury ČSSR 30. května 1972 jako směrnice čj. 9695/1972 –II/3). Tato směrnice se skládala z obecného úvodu a ze soupisu vyřazovaných spisovatelů a knih (přes 800 položek). Knihy se nesměly vyřazovat obvyklým způsobem (vyškrtnutí v přírůstkovém seznamu a zapsání čísla úbytku), a tak fakticky nebyly nikdy vyřazeny. Směrnice, podle které se toto dělo, byla také důvěrného charakteru, z instrukcí z ní byly knihovníkům sdělovány jen ty nejnutnější. Tyto čistky v knihovnách proběhly v rychnovském okrese na příkaz metodického oddělení Státní vědecké knihovny v Hradci Králové v květnu a červnu 1973. Knihy však nešly „do stoupy“, ale skladovaly se na různých odlehlých místech (v rychnovském okrese v bývalé německé škole v Orlickém Záhoří), kde ležely v zapečetěných balících nikým nepovšimnuty až do r. 1989.

Práce každé ředitelky knihovny v těchto letech byla nelehká a nezáviděníhodná. Na jedné straně musela dobře vycházet s představiteli města a okresu, na straně druhé bylo její povinností a stavovskou ctí dohlížet na odbornost a dobrou úroveň činnosti knihovny. Postrachem každé ředitelky v 80. letech bylo sestavení každoročního komentáře k výkazu o činnosti knihovny za uplynulý rok, kde se na předepsaných nejméně 60 stranách formátu A4 musela rozepsat o tom, co je dnes patrné z několika čísel ročního statistického výkazu. Knihovna vydávala ve spolupráci s dalšími kulturními zařízeními města publikace regionálního zaměření. Soustavně se doplňoval i fond regionální literatury Rychnovska, který sloužil k badatelským účelům a byl součástí čítárny knihovny. Shromažďovaly se zde všechny materiály, které mají nějaký vztah k rychnovskému okresu a k nim byly samozřejmě vytvářeny i kartotéky a katalogy. Toto oddělení je od roku 1996 součástí knihovny Muzea a galerie Orlických hor.

Výpůjční oddělení knihovny (pro dospělé i dětské čtenáře) fungovala dobře. Návštěvníci knihovny zde vždy našli přátelské prostředí i odbornou radu. Knihovna sídlila stále v Národním domě, půjčovna pro dospělé v přízemí, dětské oddělení a kanceláře v prvním patře. Pro nedostatečné prostory v půjčovnách bylo mnoho knih umístěno mimo Národní dům v provizorním skladu. V r. 1985 získala knihovna malý dům v Sokolovské ulici na sídlišti Mírová, kde zřídila pobočku dětského oddělení, a bylo zde umístěno metodické oddělení. Tento stav trval až do r. 1990. V roce 1988 se připravovala rekonstrukce Domu politické výchovy (bývalé „staré školy“), kam se celá knihovna měla přestěhovat. Projekty k přestavbě staré budovy již byly v plném proudu, když došlo k tolik vítanému politickému zvratu.

Rychnovská knihovna 1990 - 2005

Do nové budovy ze skla, železa a mramoru, který měl sloužit Okresnímu výboru Komunistické strany Československa se v roce 1989 díky revoluci stěhuje Základní umělecká škola, mnoho firem a v r. 1990 také knihovna. Ta v této novostavbě získala rozlehlé půjčovny a sklady. Učebny, které měly sloužit k politickému vzdělávání budoucích komunistů, nyní svými rozměry v této době vyhovovaly potřebám půjčoven. Umístění knihovny bylo pro veřejnost ideální – v centru města a v bezprostřední blízkosti škol. Pobočka na sídlišti se zrušila a v r. 1993 knihovna zřídila antikvariát a hudební oddělení. V této době měla knihovna 15 zaměstnanců. Politické a společenské změny 90. let zákonitě ovlivnily činnost knihovny. Knihy, které byly v 70. letech z fondů vyjmuty a uskladněny v Orlickém Záhoří, se v prosinci 1989 vrátily ke svým čtenářům. Došlo k odstátnění a rozpadu centralistických struktur, profesionální knihovny okolních měst spolu se svými střediskovými knihovnami se ekonomicky osamostatnily. V r. 1996 byla knihovna převedena od zřizovatele Okresního úřadu pod Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou a tím se změnil i její název - od tohoto roku to je opět Městská knihovna. Regionální oddělení a antikvariát byly převedeny do Okresního muzea Orlických hor, hudební oddělení se pro nedostatek peněz na doplňování hudebních nosičů zrušilo. Od r. 1996 mají čtenáři a návštěvníci knihovny k dispozici v čítárně knihovny (od r. 2001 i v dětském oddělení) internet. Velký porevoluční rozvoj počítačové techniky v naší zemi měl zásadní vliv i na práci knihovny. Od r. 1993 se záznamy o knihách ukládaly do počítače výsledkem této trpělivé a mravenčí práce bylo zprovoznění výpůjčních systémů a katalogů pomocí počítače. V r. 1998 se takto začalo půjčovat v dětském oddělení, v čítárně v r. 1999 a v r. 2001 v oddělení pro dospělé čtenáře. Počítače postupně přebírají většinu základních knihovnických činností, od zpracování knih až po výpůjční proces a statistické výkaznictví. Provoz knihovny je tedy od r. 2001 plně automatizovaný a tím se celá agenda výpůjčního systému velmi zjednodušila.

Rychnovská knihovna - současnost

Městská knihovna dnes sídlí ve Společenském centru na Panské ulici, v budově s bezbariérovým přístupem. Její uživatelé zde mají k dispozici dvě půjčovny v přízemí budovy - oddělení pro dospělé a pro děti i mládež a studovnu – čítárnu s přístupem na Internet v prvním patře. Ředitelna, kanceláře pro úseky akvizice, zpracování fondu i budování výměnných fondů a sklady se nacházejí v suterénu budovy. Do 30. června 2005 byla Městská knihovna v Rychnově nad Kněžnou organizační složkou města, avšak od 1. července téhož roku tvoří součást společnosti Kultura Rychnov nad Kněžnou, s.r.o., jejímž 100 % vlastníkem je Město Rychnov n. Kněžnou. Finance na provoz celé společnosti, tedy i knihovny, poskytuje Město Rychnov n. Kněžnou. Rychnovská knihovna je pověřenou knihovnou. Vykonává regionální funkce na území bývalého okresu Rychnov nad Kněžnou, v obvodu Rychnov n. Kn., Dobruška. Knihovna poskytuje všem obsluhovaným knihovnám poradenskou a konzultační činnost, uskutečňuje metodické návštěvy, zajišťuje vzdělávání knihovníků a jejich informovanost o aktuálním vývoji knihovnictví, pořádá semináře a porady. Pomáhá ostatním knihovnám v dané oblasti při revizích, aktualizacích a technických úpravách knihovních fondů, provádí akvizici, katalogizaci v obecních knihovnách. Buduje výměnné soubory knih pro obsluhované knihovny a dále umožňuje jejich distribuci a cirkulaci. Knihovna spolupracuje se všemi profesionálními knihovnami oblasti, se všemi obecními knihovnami a pověřenou knihovnou v Kostelci nad Orlicí, dále také se Sdružením knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), Klubem dětských knihoven (KDK), apod. Veškerá současná činnost knihovny se řídí Knihovním zákonem č. 257 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, vydaným dne 29. června 2001, který nabyl účinnosti 1. ledna 2002.

Vedoucí knihovny 1921 - 2024

• 1921–1949 Weis Eduard
• 1949 Adamcová – Hrdinová Irena
• 1950 Neffe Stanislav
• 1952 Bezděková Marie
• 1954 Hýsková M.
• 1954 Havlíková M.
• 1956 Malíková J.
• 1959 Francová Hana
• 1965 Plačková Anna
• 1977 Kozlová Marie
• 1993 Ing. Lerch Luboš
• 1996 Ing. Rathouský Pavel
• 1998 Kaločová Naděžda

Knihovníci v letech 1871 - 1921

• 1871 Černý Josef, profesor
• 1876 Lier K., profesor
• 1877 Šmída, MUDr.
• 1878 Veselík E., učitel
• 1879 Vycpálek Josef, profesor
• 1888 též Frauenberg L., učitel
• 1894 Černý Vojtěch, profesor a Frauenberg L.
• 1895 Frauenberg L.
• 1900 též Jaroš Ferdinand, učitel
• 1901 Jaroš Ferdinand a Svoboda Antonín
• 1902 Jaroš F. a Stožický L., okresní zvěrolékař
• 1906 Stožický L., Říha Č. a Holínka František, knihař
• 1907 Stožický L., Svoboda Rudolf a Holínka F.
• 1908 Stožický L. a Hruška, prof.
• 1909 Stožický L. a Holínka F.
• 1910 Soulek J., učitel a Holínka F.
• 1918 Svoboda Rudolf
• 1919 Jelínek František, profesor
• 1920-1921 Říha V., učitel

Řemeslnická beseda

1882 Fink V. 1902 Rudl Karel a Čermák Josef 1907 Rudl Karel a Jirsa Eduard

1921 – 1952 Havlíčkova veřejná knihovna

1921-1949 Weis Eduard, profesor 1949 Adamcová-Hrdinová Irena 1950 Neffe Stanislav, učitel

1953 – 1996 Okresní knihovna

Adamcová Blanka, Albrechtová Jana, Bartošová Hana, Bezděková Marie, Cejpková Jaroslava, Diblíková Ludmila, Doležal Karel, Dusilová Marie-účetní, Dvořáčková Stanislava-účetní, Ehlová Miroslava-účetní, Francová Hana, Francová Miluše, Fuksová Marie, Hájková Helena, Havlíková M., Havlová Dagmar, Havlová Ivona, Hlobilová Eva, Horová Ema, Hostinská Marie-účetní, Hýsková Emílie, Jakubcová Zdeňka, Janková Alena, Jará Šárka, Jarý Vladimír, Jedlinská Marta-účetní, Jelínková Milada, Kaločová Naďa, Karásková Dobroslava, Kasalová Vlasta, Klumparová Iva, Koldová Ivana, Kozlová Marie, Mgr. Krejčí Irena, Ing. Lerch Luboš, Lukášková Naděžda-účetní, Lukavská Jiřina-účetní, Lžičař Vladimír, Lžičařová Vladimíra, Machačová Dana, Malíková J., Mašková Jana, Mihulová Jana, Michálková Marie, Mikysková Hana, Muthsamová Jana, Nespěchal Zdeněk, Palečková Miroslava-účetní, Pekařová Olga-účetní, Perníčková Irena, Pírová Olga, Pivcová Libuše, Plačková Anna, Ratvajová Yveta, Růžičková Blanka, Rydlová Marcela, Sahulová Vlasta, Sejkorová Miroslava,Serbousková Jana, Strachová Dana, Šrámková Antonie, Šrámová Vlasta, Šroglová Bohuslava, Šulcová Marie-účetní, Tichá Anna-účetní, Topiářová Marie, Vaňková Jaroslava, Vašátková Anna, Vašátková Jarmila, Vávrová Ivanka, Vítečková Ladislava, Vojtíšková Stanislava-účetní, Mgr.Vrbová Jiřina, Zapletalová Jitka, Zemaníková Lucie, Zemánková Karla