Historie knihovny

Vytisknout

Počátky knihovnictví v Rychnově nad Kněžnou

První větší knihovna v Rychnově vznikla počátkem 17. století. Byla to šlechtická knihovna rychnovského rodu Kolowratů. Nejvíce knih nashromáždil František Kolowrat (1620-1700), hejtman markrabství moravského a rakouský vyjednavač mezi Polskem a Švédskem o mír v Olivě 1660, stavebník rychnovského zámku. Zvláštní uzavřenou kapitolu v dějinách rychnovské knihovny tvoří velká a slavná bibliotéka nadaného státníka a českého vlastence, zakladatele pražského Národního musea, rakouského ministra vnitra a Metternichova protivníka Františka Antonína Kolowrata Libštejnského (1788 – 1861). Když tuto knihovnu F. A. Kolowrat roku 1861 odkázal Národnímu muzeu v Praze, čítala 35000 svazků. Tyto darované knihy tam jsou ve fondech knihovny dodnes, označené na titulech cinobrovými otisky malého kovového razítka „Kolowrat“. V Rychnově zbylo jen několik rukopisných státovědeckých statistik, krásně vázaných a kaligrafovaných k ministrově potřebě a 17 svazků speciálních katalogů jednotlivých oborů darované knihovny. Darované knihy nahradili během století tři členové z větve Kolowratů Krakovských, kteří zdědili Rychnov po vymřelé větvi Libštejnské. Zdeněk Kolowrat (1836 - 1892), vlastenec a přítel básníků a učenců, byl sám plodný český dramatický spisovatel, jehož knihovna, jak je dodnes vcelku uchovaná, poskytuje průřez českým písemnictvím 19. století. Zvláštní přitažlivosti dodávají jí některé knihy z majetku J. E. Wocela, Gustava Pflegra Moravského, Josefa Durdíka, Emanuela Bozděcha, Václava Šolce aj. V r. 2001 obsahovala knihovna 12275 svazků a svojí velikostí se řadila na 4. místo v Čechách.

Knihovna gymnázia 1714 - 1978

Piaristické gymnázium mělo svoji knihovnu, nejprve profesorskou, později i žákovskou. Fond gymnazijní knihovny byl v r. 1978 převeden do Okresního archivu. I přes požáry, které gymnázium postihly, je fond uložený v archivu zachovalý. V archiváliích gymnázia studovali mnozí profesoři a historici města, např. Tomáš Kouřil, Antonín Svoboda, Augustin Sedláček a další.

Občanská beseda 1868 - 1921

28. března 1868 byla založena Občanská beseda a v r. 1871 na návrh prof. Černého byla založena její knihovna. Hrabě Hanuš věnoval k tomu účelu 100 zl., Dr. Hausman 50 zl. A i jiní přispěli knihami nebo peněžitými dary. Dr. Toman daroval Naučný slovník, do něhož mohl v besedě kdokoli zdarma nahlédnouti.. R. 1894 utrpěla beseda velké ztráty. Nejčinnější člen prof. Vycpálek a odborný učitel K. Diviš odstěhovali se z Rychnova. Prof. Vycpálek byl za své veliké zásluhy o rozvoj spolku jmenován čestným členem. I po svém odchodu zůstal horlivým příznivcem besedy a nemálo byl jí nápomocen, když 3. srpna na národopisné výstavě v Praze representovala se besedním večerem. Občanská záložna vystavěla Národní dům a beseda se do něho přestěhovala. V r. 1902 byla knihovna umístěna v šatně, byl pořízen nový knihovní řád, členům půjčovány knihy do měsíce zdarma a horlivým knihovníkem zvěrolékařem L. Stožickým sepsán seznam knih. Za 1. světové války nebyla Občanská beseda činná.

Řemeslnická beseda 1880 - 1921

Druhým významným spolkem, který měl význam pro založení budoucí veřejné knihovny, byl spolek Řemeslnická beseda. V r. 1880 byla na návrh Fr. Krčmáře v ní zřízena knihovna. Knihy se sbíraly u dobrodinců. R. 1882 stará se beseda o založení školy pokračovací a pořizuje učňům 50 čítanek. Toho roku stěhuje se beseda s hostinským Jelínkem k Labuti, kde místnosti předsedovi zábavního výboru Pavlištovi zdají se z počátku tuze veliké. Knihovníkem byl zvolen V. Fink a ten si vzal knihy do svého krupařského krámu. Z knihy týdně vybíral 2 kr. a z toho výtěžku kupoval, jak mu bylo vytýkáno, povídky pro mládež i literaturu krvavou. V r. 1886 se knihovna stěhuje do místností besedních. Tak beseda prospívala až do války světové. Dosavadní majitel r. 1918 hostinec i se sálem prodal. Od té doby sdílela Řemeslnická beseda společnou místnost s Občanskou besedou v Národním domě.

Havlíčkova veřejná knihovna a čítárna 1921 - 1937

Po vzniku samostatné ČSR došlo i na reorganizaci knihovnictví. 5. listopadu 1919 byl vládou schválen knihovnický zákon. Na základě tohoto prvního knihovnického zákona vznikla v Československu jedna z nejhustších sítí veřejných knihoven na světě. Zákon nařizoval obcím zřídit a. V Rychnově byla knihovna zřízena sloučením zápůjčních knihoven Občanské besedy (2420 svazků), Řemeslnické besedy (1267), soukromé knihovny knihkupce K. Rathouského (312), darem Dr. Kouřila získány 242 knihy a od odborů strojmistrů a zřízenců textilních 113 knih. Otevřena byla v listopadu 1921 a nazvána knihovnou Havlíčkovou. Umístěna byla v dolních místnostech Národního domu. Půjčováno v ní dvakrát v týdnu. Knihovníkem jmenován profesor Eduard Weis, jenž se o veřejnou knihovnu nejvíce zasloužil. Obec dávala na knihovnu 3000 Kč ročně a městská spořitelna 1000 Kč, r. 1921 věnovala jí ochotnická jednota Tyl 500 a Družina legionářů 100 Kč. Počátkem roku 1921 při knihovně byla zřízena veřejná čítárna časopisů, která byla otevřena denně od 5 do 8 hodin večer. V čítárně se četlo 28 revuí a 30 deníků a týdeníků.

Válečná léta 1939 - 1945

19. prosince 1939 byla správa veřejné čítárny vyzvána na základě anonymního udání okresním úřadem, aby ihned odstranila obrazy a bustu presidenta T. G. Masaryka. Nařízení bylo vyhověno. Knihovna v těchto letech sice fungovala, ale mnoho knih bylo zničeno, a knihovna s čítárnou se musela přestěhovat do nevyhovujících prostor radnice. 23. března 1940 byly rozeslány všem veřejným knihovnám a žákovským školním knihovnám oběžníky o zabavení veškeré literatury komunistické; v dubnu pak byly zabavovány knihy s obsahem legionářským. Ze všech veřejných knihoven a z knihkupectví vyloučeny v srpnu všechny knihy anglických a francouzských autorů, pokud neuplynulo od jejich smrti aspoň 50 let. Tyto knihy nebyly však úřadům odváděny, ale jen vyřazovány z prodeje nebo půjčování. Knihy židovských autorů byly odvedeny okresnímu hejtmanství a zničeny ve stoupách. Podle vyhlášky okresního úřadu v Rychnově n. Kn. (září 1941) se v zájmu veřejném zakazuje Židům přístup do veřejných knihoven, jakož i vypůjčování knih.

Eduard Weis, kronikář a knihovník, píše v r. 1942 toto: Veřejná knihovna pozbyla již zásahy režimu aktivistů i okupantů 1019 svazků domácí i cizí belletrie. Všechna bývalá razítka, na kterých byl heraldický znak českého lva, bylo nařízeno dát za mříže nového razítka, a orazítkovat teď všechny svazky znovu, německo-česky. Nacisté jsou až pitomě důkladní, hledajíce kde jakou starou českou plíseň, která by mohla nahlodat žulové základy tisíciletého budoucího Reichu: Každičké „č“ v bývalém označení čs. měny (Kč) nařízeno pečlivě u všech cen v inventářích sbírek vyškrtat! Quem Deus perdere vult, dementat prius (Koho chce Bůh zahubit, toho napřed zbaví rozumu); podle tohoto přísloví je tedy osud hákoušů i jejich aktivistických protektorátních pinčlů zpečetěn.

Rychnovská knihovna 1945 - 1989

Po skončení války dochází paradoxně opět k postupnému pustošení knihovního fondu, probíhaly další čistky. Knihovním inspektorem byly v dubnu vyřazeny všechny knihy Pittnerové, A. Dostála, B. Brodského aj., protože jejich obsah neodpovídal duchu nové doby. Později byly vyřazeny i knihy Vrbovy, J. Mária, všechny romány amerického dobrodružného obsahu. V r. 1949 se vzdal dosavadní knihovník E. Weis své funkce, kterou zastával plných 28 let. Do původních prostor Národního domu se knihovna přestěhovala v roce 1950, čítárna až v roce 1955. V r. 1951 se knihovna již nejmenuje Havlíčkova, ale Okresní lidová knihovna doplňovací. Jak napovídá název, knihovna vytvořila zvláštní doplňovací oddělení, ze kterého se tvořily soubory a půjčovalyí se do vesnických knihoven v nejbližším okolí. V roce 1952 byl pořízen lístkový jmenný seznam autorů, zavedeny knižní lístky, všechny knihy byly přebaleny. Půjčovní místnost byla rozšířena vybouráním příčné stěny a vybavena novými kovovými regály. Knihovna získala čestné uznání ONV. V r. 1953 byly vyřazovány knihy nesplňující představy o socialistické četbě. Směr vývoje ve státě se projevoval i na knižní produkci, v šedesátých letech dochází k oživení nakladatelské činnosti, v sedmdesátých letech k útlumu. Občané města si však na svoji knihovnu zvykli, vždyť ve městě v té době fungovalo pouze kino a Národní dům (od r. 1953 Dům osvěty, pak Jednotný závodní klub pracujících). Knihovna se stala oblíbenou institucí, která umožňovala alespoň zdánlivě možnost výběru a vlastní volby.
9. července 1959 byl schválen zákon o jednotné soustavě knihoven. Okresní knihovna se stala metodickým střediskem pro všechny knihovny v rychnovském okrese.
V dalších letech se prováděly povinné prověrky knižního fondu, závodních a školních knihoven. Pro dobrovolné knihovníky se pořádala školení o správné knihovnické technice, doplňování knižních fondů a práci s naučnou literaturou. V roce 1972 vydala Státní knihovna ČSR v Praze směrnici Literatura závadného politicko-ideového a protistátního charakteru - (schválena Ministerstvem kultury ČSSR 30. května 1972 jako směrnice čj. 9695/1972 –II/3). Tato směrnice se skládala z obecného úvodu a ze soupisu vyřazovaných spisovatelů a knih (přes 800 položek). Knihy se nesměly vyřazovat obvyklým způsobem (vyškrtnutí v přírůstkovém seznamu a zapsání čísla úbytku), a tak fakticky nebyly nikdy vyřazeny. Směrnice, podle které se toto dělo, byla také důvěrného charakteru, z instrukcí z ní byly knihovníkům sdělovány jen ty nejnutnější. Tyto čistky v knihovnách proběhly v rychnovském okrese na příkaz metodického oddělení Státní vědecké knihovny v Hradci Králové v květnu a červnu 1973. Knihy však nešly „do stoupy“, ale skladovaly se na různých odlehlých místech (v rychnovském okrese v bývalé německé škole v Orlickém Záhoří), kde ležely v zapečetěných balících nikým nepovšimnuty až do r. 1989.
Práce každé ředitelky knihovny v těchto letech byla nelehká a nezáviděníhodná. Na jedné straně musela dobře vycházet s představiteli města a okresu, na straně druhé bylo její povinností a stavovskou ctí dohlížet na odbornost a dobrou úroveň činnosti knihovny. Postrachem každé ředitelky v 80. letech bylo sestavení každoročního komentáře k výkazu o činnosti knihovny za uplynulý rok, kde se na předepsaných nejméně 60 stranách formátu A4 musela rozepsat o tom, co je dnes patrné z několika čísel ročního statistického výkazu. Knihovna vydávala ve spolupráci s dalšími kulturními zařízeními města publikace regionálního zaměření. Soustavně se doplňoval i fond regionální literatury Rychnovska, který sloužil k badatelským účelům a byl součástí čítárny knihovny. Shromažďovaly se zde všechny materiály, které mají nějaký vztah k rychnovskému okresu a k nim byly samozřejmě vytvářeny i kartotéky a katalogy. Toto oddělení je od roku 1996 součástí knihovny Muzea a galerie Orlických hor.
Výpůjční oddělení knihovny (pro dospělé i dětské čtenáře) fungovala dobře. Návštěvníci knihovny zde vždy našli přátelské prostředí i odbornou radu. Knihovna sídlila stále v Národním domě, půjčovna pro dospělé v přízemí, dětské oddělení a kanceláře v prvním patře. Pro nedostatečné prostory v půjčovnách bylo mnoho knih umístěno mimo Národní dům v provizorním skladu. V r. 1985 získala knihovna malý dům v Sokolovské ulici na sídlišti Mírová, kde zřídila pobočku dětského oddělení, a bylo zde umístěno metodické oddělení. Tento stav trval až do r. 1990. V roce 1988 se připravovala rekonstrukce Domu politické výchovy (bývalé „staré školy“), kam se celá knihovna měla přestěhovat. Projekty k přestavbě staré budovy již byly v plném proudu, když došlo k tolik vítanému politickému zvratu.

Rychnovská knihovna 1990 - 2005

Do nové budovy ze skla, železa a mramoru, který měl sloužit Okresnímu výboru Komunistické strany Československa se v roce 1989 díky revoluci stěhuje Základní umělecká škola, mnoho firem a v r. 1990 také knihovna. Ta v této novostavbě získala rozlehlé půjčovny a sklady. Učebny, které měly sloužit k politickému vzdělávání budoucích komunistů, nyní svými rozměry v této době vyhovovaly potřebám půjčoven. Umístění knihovny bylo pro veřejnost ideální – v centru města a v bezprostřední blízkosti škol. Pobočka na sídlišti se zrušila a v r. 1993 knihovna zřídila antikvariát a hudební oddělení. V této době měla knihovna 15 zaměstnanců.
Politické a společenské změny 90. let zákonitě ovlivnily činnost knihovny. Knihy, které byly v 70. letech z fondů vyjmuty a uskladněny v Orlickém Záhoří, se v prosinci 1989 vrátily ke svým čtenářům. Došlo k odstátnění a rozpadu centralistických struktur, profesionální knihovny okolních měst spolu se svými střediskovými knihovnami se ekonomicky osamostatnily.
V r. 1996 byla knihovna převedena od zřizovatele Okresního úřadu pod Městský úřad v Rychnově nad Kněžnou a tím se změnil i její název - od tohoto roku to je opět Městská knihovna. Regionální oddělení a antikvariát byly převedeny do Okresního muzea Orlických hor, hudební oddělení se pro nedostatek peněz na doplňování hudebních nosičů zrušilo. Od r. 1996 mají čtenáři a návštěvníci knihovny k dispozici v čítárně knihovny (od r. 2001 i v dětském oddělení) internet. Velký porevoluční rozvoj počítačové techniky v naší zemi měl zásadní vliv i na práci knihovny. Od r. 1993 se záznamy o knihách ukládaly do počítače výsledkem této trpělivé a mravenčí práce bylo zprovoznění výpůjčních systémů a katalogů pomocí počítače. V r. 1998 se takto začalo půjčovat v dětském oddělení, v čítárně v r. 1999 a v r. 2001 v oddělení pro dospělé čtenáře. Počítače postupně přebírají většinu základních knihovnických činností, od zpracování knih až po výpůjční proces a statistické výkaznictví. Provoz knihovny je tedy od r. 2001 plně automatizovaný a tím se celá agenda výpůjčního systému velmi zjednodušila.

Rychnovská knihovna - současnost

Městská knihovna dnes sídlí ve Společenském centru na Panské ulici, v budově s bezbariérovým přístupem. Její uživatelé zde mají k dispozici dvě půjčovny v přízemí budovy - oddělení pro dospělé a pro děti i mládež a studovnu – čítárnu s přístupem na Internet v prvním patře. Ředitelna, kanceláře pro úseky akvizice, zpracování fondu i budování výměnných fondů a sklady se nacházejí v suterénu budovy. Do 30. června 2005 byla Městská knihovna v Rychnově nad Kněžnou organizační složkou města, avšak od 1. července téhož roku tvoří součást společnosti Kultura Rychnov nad Kněžnou, s.r.o., jejímž 100 % vlastníkem je Město Rychnov n. Kněžnou. Finance na provoz celé společnosti, tedy i knihovny, poskytuje Město Rychnov n. Kněžnou.
Rychnovská knihovna je pověřenou knihovnou. Vykonává regionální funkce na území bývalého okresu Rychnov nad Kněžnou, v obvodu Rychnov n. Kn., Dobruška. Knihovna poskytuje všem obsluhovaným knihovnám poradenskou a konzultační činnost, uskutečňuje metodické návštěvy, zajišťuje vzdělávání knihovníků a jejich informovanost o aktuálním vývoji knihovnictví, pořádá semináře a porady. Pomáhá ostatním knihovnám v dané oblasti při revizích, aktualizacích a technických úpravách knihovních fondů, provádí akvizici, katalogizaci v obecních knihovnách. Buduje výměnné soubory knih pro obsluhované knihovny a dále umožňuje jejich distribuci a cirkulaci. Knihovna spolupracuje se všemi profesionálními knihovnami oblasti, se všemi obecními knihovnami a pověřenou knihovnou v Kostelci nad Orlicí, dále také se Sdružením knihovníků a informačních pracovníků České republiky (SKIP), Klubem dětských knihoven (KDK), apod. Veškerá současná činnost knihovny se řídí Knihovním zákonem č. 257 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb, vydaným dne 29. června 2001, který nabyl účinnosti 1. ledna 2002.

Vedoucí knihovny 1921 - 2008

1921–1949 Weis Eduard
1949 Adamcová – Hrdinová Irena
1950 Neffe Stanislav
1952 Bezděková Marie
1954 Hýsková M.
1954 Havlíková M.
1956 Malíková J.
1959 Francová Hana
1965 Plačková Anna
1977 Kozlová Marie
1993 Ing. Lerch Luboš
1996 Ing. Rathouský Pavel
1998 Kaločová Naděžda

Knihovníci v letech 1871 - 2008

1871 Černý Josef, profesor
1876 Lier K., profesor
1877 Šmída, MUDr.
1878 Veselík E., učitel
1879 Vycpálek Josef, profesor
1888 též Frauenberg L., učitel
1894 Černý Vojtěch, profesor a Frauenberg L.
1895 Frauenberg L.
1900 též Jaroš Ferdinand, učitel
1901 Jaroš Ferdinand a Svoboda Antonín
1902 Jaroš F. a Stožický L., okresní zvěrolékař
1906 Stožický L., Říha Č. a Holínka František, knihař
1907 Stožický L., Svoboda Rudolf a Holínka F.
1908 Stožický L. a Hruška, prof.
1909 Stožický L. a Holínka F.
1910 Soulek J., učitel a Holínka F.
1918 Svoboda Rudolf
1919 Jelínek František, profesor
1920-1921 Říha V., učitel

Řemeslnická beseda

1882 Fink V.
1902 Rudl Karel a Čermák Josef
1907

Rudl Karel a Jirsa Eduard

1921 – 1952 Havlíčkova veřejná knihovna

1921-1949 Weis Eduard, profesor
1949 Adamcová-Hrdinová Irena
1950 Neffe Stanislav, učitel

1953 – 1996 Okresní knihovna

Adamcová Blanka, Albrechtová Jana, Bartošová Hana, Bezděková Marie, Cejpková Jaroslava, Diblíková Ludmila, Doležal Karel, Dusilová Marie-účetní, Dvořáčková Stanislava-účetní, Ehlová Miroslava-účetní, Francová Hana, Francová Miluše, Fuksová Marie, Hájková Helena, Havlíková M., Havlová Dagmar, Havlová Ivona, Hlobilová Eva, Horová Ema, Hostinská Marie-účetní, Hýsková Emílie, Jakubcová Zdeňka, Janková Alena, Jará Šárka, Jarý Vladimír, Jedlinská Marta-účetní, Jelínková Milada, Kaločová Naďa, Karásková Dobroslava, Kasalová Vlasta, Klumparová Iva, Koldová Ivana, Kozlová Marie, Mgr. Krejčí Irena, Ing. Lerch Luboš, Lukášková Naděžda-účetní, Lukavská Jiřina-účetní, Lžičař Vladimír, Lžičařová Vladimíra, Machačová Dana, Malíková J., Mašková Jana, Mihulová Jana, Michálková Marie, Mikysková Hana, Muthsamová Jana, Nespěchal Zdeněk, Palečková Miroslava-účetní, Pekařová Olga-účetní, Perníčková Irena, Pírová Olga, Pivcová Libuše, Plačková Anna, Ratvajová Yveta, Růžičková Blanka, Rydlová Marcela, Sahulová Vlasta, Sejkorová Miroslava,Serbousková Jana, Strachová Dana, Šrámková Antonie, Šrámová Vlasta, Šroglová Bohuslava, Šulcová Marie-účetní, Tichá Anna-účetní, Topiářová Marie, Vaňková Jaroslava, Vašátková Anna, Vašátková Jarmila, Vávrová Ivanka, Vítečková Ladislava, Vojtíšková Stanislava-účetní, Mgr.Vrbová Jiřina, Zapletalová Jitka, Zemaníková Lucie, Zemánková Karla

2008 Městská knihovna

  • Vedoucí: Naděžda Kaločová
  • Oddělení pro děti: Ivanka Vávrová
  • Oddělení pro dospělé čtenáře, čítárna, studovna: Iva Mansfeldová, Miroslava Sejkorová, Yvona Drbohlavová
  • Zpracování fondu: Mgr. Jiřina Vrbová
  • Technický úsek: Vladimír Lžičař
  • Středisko, zprac. fondu: Vladimíra Lžičařová, Romana Wajglová, Jitka Šenková, Miroslava Cvejnová (Městská knihovna Dobruška)
Copyright © 2024 Kultura Rychnov nad Kněžnou, s.r.o.. Všechna práva vyhrazena.
Joomla! je svobodný software vydaný pod licencí GNU General Public License.
Joomla 2.5 Templates designed by Web Hosting Reviews